Historický kostel v Otíně údajně pochází ze 14. století, kdy byl postaven v gotickém slohu. Stáří kostela dokladuje i nejstarší památka, která se nachází v dnešní ruině - kamenná křtitelnice ze 14. století. Kamenný otínský kostel byl stavěn na místě staršího dřevěného kostelíka v blízkosti historické vesnické lípy. O tom však písemné zprávy chybějí.
Dnes stojí kostel ve zřícenině, když ještě dlouho po roce 1945 sloužil církevnímu účelu. V seznamu památek Čech z roku 1978 (POCHÉ Umělecké památky Čech, díl II., 1978 str. 564) je kostel v Otíně ještě podrobně popisován jako sakrální stavba, původně gotická, jen nepatrně upravovaná do barokního slohu a nakonec klasicistně. V západním průčelí kostela stojí hranolová věž, asi dodatečně přistavovaná (dnes bez žebříku nepřístupná). Vlastní kostel byl kamenný, jednoloďový, obdélníkový; původní oltářiště na východě pětiboce uzavřené (dnes jediné nouzově zastřešené místo). Při severní straně kostela jsou zbytky zákristie jako přístavku, bez střechy. Na východní straně zákristie je úzké typické gotické okénko - jedna z mála původních památek.
Stěny kostel byly členěny původně vysokými gotickými okny, později sníženými a půlkruhovitě uzavřenými. V jižní části lodi je goticky profilovaný portál - vchod do kostela. Loď kostela i zákristie měly ploché stropy, triumfální oblouk před oltářištěm prozrazuje gotickým zahrocením vysoké stáří kostela. Velmi cenná zůstává křížová žebrová klenba oltářiště, v závěru paprsčitá, s jemně profilovanými žebry, v mezerách vystlaná plochými kameny, a na konzolách s rostlinným a s architektonickým dekorem. Toto můžeme shlédnout, ale popisovaný inventář nikoliv:
Hlavní barokový oltář z roku 1740 byl zdoben rokokovým dekorem. Uprostřed stávala socha Madony a po stranách byly sochy sv. Kateřiny a sv. Barbory. V horním nástavci byl obraz Nejsv. Trojice. Dnes tu zbyl jen stavební podstavec hlavního oltáře.
Dva menší postranní oltáře měly také umělecky cenné oltářní obrazy. Pravý postranní oltář byl pseudoslohový z druhé poloviny 19. století. Na něm však byly dva velmi cenné, mnohem starší, pozdně gotické reliéfy sv. Kateřiny a sv. Markéty z doby před 500 lety (kol 1500). Byly vyhotoveny ve stejné dílně, která prováděla výzdobu při úpravách prastarého kostela sv. Petra a Pavla v Plané ve stejné době. - Levý postranní oltář byl pozdně rokokový (kol 1800). Kazatelna v kostele byla také rokoková, vyhotovená kol r. 1740, tj. ve stejné době, kdy byl upravován hlavní oltář otínského kostela. Rovněž mistr bude stejný, snad J.ARTSCHLAG. Významným prvkem byla z téže dílny pocházející řezaná mřížka před hlavním oltářem. Nádherné zdejší rokokové varhany byly z roku 1740. Zmizely jako všechny popisované oltáře.
V oltářišti zůstává gotická křtitelnice ze 14.století - osmiboký kámen s reliéfovým nápisem. Pochází tedy z doby Lucemburků, ne-li posledních Přemyslovců. Jde o původní zařízení z doby stavby gotického kostela. Křtitelnice má jen drobné pozdější úpravy (železné zabetonované vložky). - Z památek, které v kostele zbyly, jde o tři náhrobní kameny s nápisy a s obrazy kříže, kalicha a knihy. Leží na zemi a sloužily jako podlaha. Nejvíce sešlapán je první, který leží před triumfálním obloukem uprostřed lodi; druhý je u jižního vchodu (dobře čitelný - jde o náhrobek muže z "Einsiedlu" - Mnichova u Mar.Lázní), třetí je u vchodu do zákristie. POCHÉ uvádí rok jejich vzniku 1743, podle textu jde však o náhrobky mladší a text by bylo třeba zapsat.
