Na výšině nad Výškovicemi stával kamenokříž. Na tomhle místě byli zahrabáni jedním sedlákem dva ruští vojáci. Tento sedlák se prý jmenoval Paal a k němu jednou přišli kvartýrovat dva vojáci, když táhla ruská armáda krajem. Vojáci se chovali brutálně, a když se chystali dokonce znásilnit jedinou sedlákovu dcerku, nerozpakoval se sedlák, vzal vidle, a oba ubodal. Jejich těla ukryl ve stáji. Jednoho dne se ve vsi objevila skupina ruských vojáků, kteří prohledávali vesnici a hledali své dva druhy.
Když je nenašli, ale veliteli bylo sděleno, že sem ti dva přišli a že nikde jinde být nemohou než ve Výškovicích, nechal velitel vytáhnout kanóny na výšinu a prohlásil, že rozstřílí vesnici, jestliže mu nebudou vojáci ihned vydáni.
Jeden výškovický sedlák jménem Eliška se proplížil ze vsi, podařilo se mu proniknout i ruskými strážemi a doběhl do kláštera, kde měl ruský generál svůj hlavní stan. Převor přijal sedláka a u generála se přimlouval, aby dal písemný rozkaz a zachránil vesnici před rozstřílením. To se i stalo, a teprve když Rusové odtáhli, Výškovice si oddechly. Sedlák Paal pak vyhrabal obě těla vojáků, odvezl je na výšinu, kde je pochoval a sám postavil na místě kamenokříž.
S velkou pravděpodobností jde o stejný kamenokříž, o němž hovoří pověst z nedalekého severně ležícího Bezvěrova. Zde se vypráví pověst o Vojenském kříži, tzv. Soldatenkreuz, pod nímž prý leží pochován jeden švédský voják, které ubili vesničané a zde tajně zakopali.
